Chov psů

Vždy jsem si myslela, že fenky jsou mazlivější, ale zkušenost mi ukázala, že to tak vždy není. Většinou však platí obecné pravidla, díky kterým se můžete lépe rozhodnout při výběru. Pokud vám na pohlaví zvířete nezáleží a doma ještě žádného psího člena nemáte, pak doporučuji řídit se svým pocitem, jakmile se se štěňaty setkáte a také radou chovatele. Ale i přesto shrnu několik ukazatelů, ke kterým jsem v životě došla.

Fenka a její výhody:

Pokud je fenka vyrovnaná, má zájem o spoustu věcí a činností, přemýšlí nad nimi a ráda se zapojuje, navíc s nadšením. Často je menší než samec a je také citlivější, proto není vhodný tvrdý přístup. Je vnímavější vůči vašim pocitům, často bývá takzvaným rodinným terapeutem do nepohody. Fenky až na výjimečné případy nevykazují agresivitu a jsou ochotnější k výcviku a hrám. Fenky si na rozdíl od psů neznačkují teritorium, neočůravají ploty ani rostliny, pouze si čopnou do trávy. Nikomu tak nespálí botanické zahrady J

Fenka a její nevýhody:

Fenky bývají náladové, jeden jim vadí, že je hladíte, další den vám dávají čumák úplně pod ruku, člověk by skoro řekl, že záleží na tom, jak se vyspí. J Spolu s pořízením fenky nastává minimálně dvakrát ročně období hárání, kdy je fenka velmi citlivá, má buď velkou chuť k jídlu, nebo malou. Musíte hlídat veškeré psy okolo a poprat se se všemi zástupy psů, které o ni budou žadonit. Často je potřeba koupit také hárací kalhotky, obzvlášť když chováte fenku v bytě. To není pro muže úplně činnost, ke které se chtějí hlásit. Pokud fenka hárá, musíte často zrušit různé typy výstav, výcviku, cvičáků i procházky s psími jedinci opačného pohlaví. Jestliže máte chovnou fenku a vyhlídnutého jedince ke spojení a už jen čekáte na její hárání, musíte si vézt záznamy a vše přizpůsobit právě tomu. Fenka může mít také falešnou březost. Pokud netoužíte fenku uchovnit, je nutné ji po několika hárání vykastrovat, abyste předešli zdravotním problémům.

Pes a jeho výhody:

Pes je oproti fence mohutnější a většího vzrůstu, často u dlouhosrstých plemen bývá také více osrstěný. Setkala jsem se psy, kteří byli daleko mazlivější než feny a to již od štěněcího věku. Oproti fenám nejsou náladoví a snesou důraznější výcvik i zacházení. Hodí se na tvrdší psí sporty. Psi jsou vytrvalejší, sní více jídla a mají vyšší váhu a s tím souvisí, že mají větší sílu a tím také více táhnout (na vodítku je to u středních a velkých plemen opravdu znát).

Pes a jeho nevýhody:

Pes má tendence snažit se o dominantní postavení, proto vznikají mezi psy spory, ať už jde o štěkání nebo psí vrčení a rvaní. Pokud pes ucítí fenku, přestává poslouchat a přemýšlí pouze psím instinktem, žene se za fenkou neúnavně, a kdyby mohl, nepřestane ji nahánět často ani po hárání, neboť fenku pořád cítí. Při výcviku a trénování psa zajímají jiné pachy a stopy a je proto dobré trénovat jeho soustředěnost a být u psa mnohem důslednější než u feny. Psi jsou také tvrdohlavější a často využívají projev agresivity jako cenění zubů a vrčení jako obranu, nebo dominanci. Psi velmi značkují, čmuchají a přečůrávájí značky ostatních psů. Také svou močí likvidují stromky, keře a rostliny. Velmi často značkují i věci, které označkovat opravdu nechcete (domy, kola, sloupy, okrasné zahrádky)

Ať už se rozhodnete jakkoliv, nezapomeňte, že každý jedinec je individuální a že záleží hlavně na tom jaký v je v povaze, čemu se věnovali jeho rodiče, jak jej vychováte, v čem vyrůstá a čemu se věnuje J.

Autor:
Zuzana Šimková